Figurky

28. května 2012 v 8:42 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°
25.5. 2012 Znojmo

 

Snění

28. května 2012 v 8:39 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°

Kytice z pověstí národních

28. května 2012 v 8:26 | Kristýna K. |  °°Čtenářský deník°°

Kytice z pověstí národních

J.K. Erben


AUTOR
Karel Jaromír Erben byl český spisovatel žijící v 19.století. Narodil se v Miletíně v rodině "písmáků". Po absolvování gymnázia v Hradci Králové odešel studovat do Prahy filozofii a práva. Zajímal se také o českou a slovenskou historii. Přeložil také Nestorův Letopis ruský. Působil jako redaktor liberálních Pražských novin a časopisu Obzor. Snažil se přispět ke snahám českých vlastenců o srovnoprávnění s Němci a to především soustavnou a poctivou prací, která by posílila národní sebevědomí a autoritu. Zasloužil se o lepší poznání české literatury, zejména té lidové. Cestoval po českém venkově a zachycoval původní vyprávění, písně a říkadla. Zároveň psal poezii ovlivněnou lidovými pověstmi a bájemi. Postupně tak, po řadu let, vznikala sbírka balad - Kytice z pověstí národních. Vydal také lidové písně a pohádky v souborech Prostonárodní písně a říkadla či České pohádky.

TÉMA
Kytice je sbírka 13 balad. Erbenovo dílo bylo slavné již za jeho života a dodnes patří k nejčtenějším knihám české literatury, některé balady i zlidověly. Erben v Kytici tematicky oživoval převážně národní pověsti, opřené o lidovou slovesnost. Celý svět a lidské konání se mění v mýtus, ve kterém vládne zákon neodvratného Osudu, proti kterému se člověk nadarmo vzpírá, v boji s vyššími, nadpřirozenými silami vždycky podlehne. Každá z balad zachycuje význačný příběh ze života, vyjadřující v symbolech osudové drama lidí. Za jakýmkoli proviněním nutně následuje trest, často až neúměrný bezděčné vině. Každá balada se vyznačuje dějově dramatickým spádem a četnými dialogy, na malbu prostředí stačí obvykle jen několik veršů. Jednající postavy jsou načrtnuty jen úsporně a několika výraznými rysy. Jedná se o lyrickoepickou básnickou sbírku, ale vyskytují se zde i jiné žánry lidové epiky - pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně) nebo legenda (Záhořovo lože).


KOMPOZICE
Erben sbírku Kytice z pověstí národních uspořádal velmi promyšleně, jeho balady jsou svázané do pomyslného kruhu z jednotlivých květů - pověstí. U Erbena má slovo pověst širší význam, znamená každé lidové vyprávění, tedy i pohádku, legendu nebo pověru.
Celou sbírku zahajuje alegorický obraz zemřelé Matky vlasti, v závěru pak neméně vlastenecky promlouvá Věštkyně. Ostatních deset balad pak tvoří ve dvojicích navzájem tematicky podobný protějšek, sestavený od začátku a od konce sbírky.
V Pokladu a Dceřině kletbě hraje hlavní úlohu matčina vina. Ve Svatební košili a Vrbě ožívají bytosti, umrlý ženich a žena s dvojím životem. Polednice a Vodník přicházejí ze světa lidově pohádkové fantazie, aby rozvraceli štěstí lidí. O pohádky se opírají také Zlatý kolovrat a Záhořovo lože s důrazem na provinění. Volněji vedle sebe pak stojí uprostřed sbírky bez vzájemné souvztažnosti jenom Štědrý den a Holoubek. Vymykají se proto, že Erben původně zamýšlel, aby se Kytice místo ze 12 skladeb skládala ze 13 básní. Tak by Holoubek tvořil přirozený střed. Touto třináctou básní, která měla být protějškem Štědrého dne, měla být balada Svatojánská noc, zůstala však pouze v náčrtcích nedokončena.
Souměrná stavba Kytice byla porušena, když ve druhém vydání do ní Erben vložil baladu o Lilii s obdobným námětem jaký měla Vrba.

OBSAH

KYTICE
Matčina duše se vtělila do droboučkých fialových kvítků, které vyrostly na jejím hrobě. Sirotkům kvítky matku připomínají a nazvou je mateří-douška. Ve druhé části básně, autor z těchto kvítků váže kytici, přirovnává ji k pověstem, které posílá dalším generacím.


POKLAD
Vše začíná na Velký pátek. Žena pospíchá s dítětem do kostela, když v tom uvidí skálu s vchodem. Zvědavost jí nedá, a tak vstupuje dovnitř. Náchází se v sále, ve kterém se třpytí zlato, stříbro a jiné drahé kovy. Zatouží po bohatství a nabírá si plné kapsy stříbra a zlata, tak že neunese své dítě. Dítě pláče a volá matku. Ta ho utěšuje, že se pro něj vrátí a dá mu do ruček dvě mince na hraní. Poklad chce odnést domů, ale ten se promění v kamení a hlínu. Žena si v tu chvíli vzpomene na dítě a utíká pro něj. Jaké strašné zjištění, vchod do skály byl uzavřen. Matka je zoufalá, celý rok hledá dítě a modlí se za něj. Po roce na Velký pátek jde žena opět na stejné místo. Najde skálu a v ní vchod. Poklad jí ovšem vůbec nezajímá, hledá své dítě. Když jej najde, vezme ho a utíká s ním domů. Doma zjistí, že dítě drží v ručce dvě mince, které mu tehdy dala na hraní.


SVATEBNÍ KOŠILE
Jedné noci se dívka modlí za svého milého, který odešel do ciziny. Žádá buď jeho návrat nebo svou smrt, což je rouhání. Dívka na něj čeká již tři roky a košile, co měla ušít, dávno leží na dně truhly.V tu chvíli někdo zaťuká na okno. Je přesvědčená, že je to její milý, který jí slibuje, že se ještě tu noc vezmou.Dívka souhlasí a jde. S sebou si bere modlící knížky, růženec, zlatý křížek a ušité košile. To vše musí po cestě zahodit, na rozkaz svého milého, kromě košilí. Po cestě se vyptává, v jakém stavení žije, jací jsou jeho rodiče, do té doby než uvidí kostel a hřbitov. Její noční host po ní chce, aby přeskočila zeď hřbitova. Dívka navrhne, ať jí prvně ukáže cestu. Využije jeho nepozornosti, běží se schovat do márnice a zavře za sebou závoru. Kostlivec žádá umrlce o její vydání, ale dívka se začne modlit k bohu a tím je spasena. Ráno ji najdou vyděšenou v márnici a na hrobech leží cáry bílých košil.


POLEDNICE
Dítě zlobí, a tak mu matka pohrozí polednicí. Jenže hrozba se stane skutečností. Polednice se zjeví ve dvěřích a žádá díťě. Matka je k smrti vyděšená, tiskne k sobě dítě tak silně, že ho dusí. Odbíjí poledne, otec se vrací domů, matku ještě vzkřísí, ale dítě je již mrtvé. A to je pro matku největší trest.


ZLATÝ KOLOVRAT
Když se král vrací z lovu, zastaví u jedné chaloupky a žádá o trochu vody. Z chaloupky vyjde překrásná dívka-Dornička, nabídne králi džbán vody a usedá ke svému kolovratu. Král je okouzlen, okamžitě se do ní zamiluje a chce si ji vzít za ženu. Druhý den král přijíždí znovu ke stavení a žádá matku o ruku její nevlastní dcery.Ta mu ale nabízí svou vlastní. To král odmítá. Nakonec souhlasí, že mu Dorničku přivede na hrad. Macecha ji ráno budí, s tím ať se pěkně ustrojí, že na ni manžel čeká.
Po cestě Doru macecha spolu se svou dcerou zavraždí. Zbaví ji končetin a očí. Nevlastní sestra se vydává za Dorničku. Nic netušící král ji pojme za svou ženu. Brzy ale musí do války a nechává svou manželku doma s tím, aby se věnovala předení.
V té době nachází stařík v lese tělo Dorničky a posílá synka, aby prodal na hradě zlatý kolovrat, přeslici a kužel. A to vše jen za nohy, ruce a oči. Královna vše chce, a tak vše vymění za to, co si chlapec žádá. Stařík, s pomocí živé vody, přivádí Dorničku opět k životu. Král se vrací z boje, po příjezdu chce, aby jeho žena předla na kolovratu. Kolovrat však začne zpívat divnou píseň a král se dozvídá celou pravdu. Ihned se vydává hledat Dorničku. Když ji najde koná se svatba. Macechu s nevlastní sestrou král potrestá stejně tak, jak naložily s Dorničkou.


ŠTĚDRÝ VEČER
Dvě děvčata - Hana a Marie, se chtějí dozvědět, co je čeká v budoucnosti. Vydávají se o štědrovečerní půlnoci k jezeru, kde odsekají ledy a nahlédnou do vody. Hana uvidí svého milého Václava, Marie uvidí kostel a černou rakev. Obojí se splnilo. Do roka chyběly ve vesnici obě. Hana se vdala a Marie zemřela.


HOLOUBEK
Vdova se prochází kolem hřbitova a pláče pro svého manžela. Potkává však jiného muže, který jí žádá o ruku a ona si ho zanedlouho vezme. Za tři roky sedí u hrobu jejího bývalého manžela holoubek a zpívá píseň o vině té ženy. Ta vinu neunese a skočí do vody. Její tělo vytáhnou, ale není pohřbena důstojně. Jen pod velkým kamenem.


ZÁHOŘOVO LOŽE
Mladý poutník na své cestě narazí v lese na Záhoře, který vraždí pocestné. Mladík tvrdí, že si jde do pekla pro svou duši. Záhoř ho pustí s podmínkou, že mu popíše, jak to v pekle vypadá. Po nějakém čase se poutník vrací a popisuje jaké hrůzné mučící nástroje v pekle mají, hlavně popisuje pekelné lože - Záhořovo. Loupežník se vyleká a ptá se, co může udělat pro to, aby peklu unikl. Poutník mu přikáže, ať si klekne ke skále, modlí se a činí po zbytek života pokání. Na hlad a žízeň nehledě. O spoustu let později se už starý poutník vrací k Záhořovi, ze kterého je starý ztrouchnivělý pařez střežící jabloň, kterou poutník zasadil. Záhořovi se dostane odpuštění, rozpadne se v popel. I starý poutník může, po naplnění své pozemské pouti, zemřít. Oba tak unikli peklu.


VODNÍK
Dívka se chystá, že půjde prát prádlo do jezera. Matka ji varuje, aby nikam nechodila, že měla v noci zlé sny. Dcera matku neuposlechne. Sotva však smočí první šátek, lávka se s ní prolomí. Vodník ji pojme za svou ženu, ona mu porodí syna. Dívka prosí, aby mohla ještě naposled vidět svou matku. Vodník nakonec souhlasí s podmínkou, že nesmí nikoho obejmout a před klekáním se musí vrátit zpět do jezera. Pro jistotu si u sebe Vodník nechává dítě. Dcera s matkou se vítají, po klekání volá Vodník svou ženu, ať se vrátí. Matka ji ovšem nechce pustit a řekne mu, ať dítě donese na práh. On ho na práh přinese, ale mrtvé, jako trest, že jeho žena nesplnila slib.


VRBA
Žena je přes den plna života, v noci ale žije ve vrbě a její tělo je studené a nehybné. Její muž se jde proto poradit s babkou, která mu tajemství ženy prozradí. Rozhodl se, že vrbu pokácí, aby jeho žena žila ve dne i v noci. Když jde zpátky domů, lidé mu oznámí, že jeho žena zemřela z ničeho nic při práci, jako by byla podťata, ohlížejíc se po svém dítěti.Muž lituje svého činu a ptá se, co může udělat. Vrba mu tiše radí, aby jeden proutek zasadil a z kmene udělal kolébku pro synka. Jedině tak bude jeho matka pořád s ním a když chlapec vyroste, bude chodit dělat z vrbových proutků píšťalky a tak bude s matkou rozmlouvat.


LILIE
Panna si přeje být pochována v lese. Za tři roky na jejím hrobě kvete vřes a také vzácný květ lilie. Jednoho dne se vydává král na lov. Už chce vystřelit ze svého luku, když v tom si všimne bílé lilie. Přikáže svému sluhovi, aby lilie vykopal, dopravil na zámek a staral se o ni, jak nejlépe dovede. Panna v noci ožije, král ji požádá o ruku a ona mu porodí syna. Pak ale král musí odjet a přenechá péči své matce. Ta ovšem jeho ženu nemá vůbec ráda a nechá lilii uvadnout. Když se král vrátí a zjistí, co matka provedla. Přeje své matce takové hoře, které způsobila ona jemu.


DCEŘINA KLETBA
Matka hovoří s dcerou. Dcera se jí přiznává, že zabila své dítě a matka se ptá, jak hodlá svou chybu napravit. Dcera se rozhodne, že se nechá za svůj čin pověsit. Svému milému vzkazuje požehnání a aby nikdy neměl klid na duši. A své matce odkazuje kletbu za to, že jí nechávala volnost.


VĚŠTKYNĚ
Jediná balada, která nemá pevně daný konec. Jedná se o proroctví a víru věštkyně v budoucnost českého národa.

POSTAVY
Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou. Postavy žen jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek.


JAZYK
Jazyk je spisovný, bohatý a plně využívá prostředků češtiny 19.století. Básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost. Řadu básnických prostředků zde zastupuje například zvukomalba, přirovnávání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky. Balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování.


ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA

"Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať-
aneb můj život náhle zkrať:
u něho život jarý květ-
bez něho však mě mrzí svět.
(Svatební košile)

Neměli bychom pomýšlet na sebevraždu, měli bychom si vážit života.


ZÁVĚR
K přečtení sbírky mě inspiroval film, ale četba této knihy předčila jeho filmové zpracování. Dílo se dobře čte pro rychlý dějový spád. Verše se snadno pamatují. V hudbě se Kyticí inspiroval například Antonín Dvořák nebo Zdeněk Fibich, jejichž skladby jsem si také poslechla.


 


Doktor Kazisvět

14. března 2012 v 18:30 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°
Napsáno při hodině literatury :)


Pro posměch básníkům

11. března 2012 v 13:29 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°
Koncert Znojmo 7.3. 2012

Písnička vypráví příběh mladé básnířky, který hledá svůj styl a ocitne se před komisí básnických legend.



KRISTÝNA - písničkářka

28. února 2012 v 16:09 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°

Jsem písničkářka Kristýna. Víceméně všechny básničky, co jsou na blogu, jsou ve skutečnosti texty k mým písničkám :)
Více informací získáte, když kliknete na obrázek:) Objeví se Vám mé FB stránky, kde si můžete poslechnout mou tvorbu:)

Manon Lescaut

28. února 2012 v 11:58 | Kristýna K. |  °°Čtenářský deník°°
Manon Lescaut

Vítězslav Nezval

AUTOR
Legenda českého písemnictví 20. století, básník, prozaik, dramatik i překladatel, autor esejů a knih pro děti. K základním rysům Nezvalových textů patří věčný optimismus, chuť do života. Tvořil lehce, hravě, měl smysl pro rytmiku a hudebnost verše. Dokázal experimentovat s básnickými formami a jazykem. Důležitým momentem v jeho tvorbě byl kontakt s moderní evropskou literaturou, zejména osobní vztahy s francouzskými surrealistickými autory. Literární tvorba se ubírala v souladu s evropskými avantgardními literárními tendencemi. Nejvýznamnější skladbou poetistického období je báseň Edison, která je oslavou vynálezce a tvořivé práce dávající životu smysl. Nezvalova geniální schopnost experimentovat s jazykem, hravá fantazie a především lehkost daly vzniknout sbírkám Praha s prsty deště, Žena v množném čísle (zvýrazněno podvědomí, verš zbaven rýmu). V období okupace vydává sbírku Matka naděje. Po osvobození nedosahuje Nezvalova tvorba úrovně z meziválečného období. Bezvýhradně přitakával komunistickému totalitnímu režimu (sbírky toho období Stalin a Zpěv míru). V dramatické tvorbě zaznamenala úspěch milostná komedie Milenci z kiosku a veršované drama Manon Lescaut. Pro děti napsal knížku Anička skřítek a Slaměný Hubert.

TÉMA
Jedná se o veršované drama o sedmi obrazech inspirované románem A. F. Prévosta Manon Lescaut. Nezval zbožňoval Prévostův román už od mládí, a proto se rozhodl, že ho převede do veršů a naší mateřštiny. Odehrává se na různých místech ve Francii v době 18. století. Zachycuje zde citové prožitky půvabné Manon a chudého rytíře des Grieux. Manon dychtivá přepychu a flirtu, přijímá dary a obdiv bohatých Duvalů a naivně si myslí, že tím pomáhá svému chudému rytíři. Autorv tomto díle staví v protiklad obrovskou lásku a chamtivost po penězích. Des Grieux je ztělesněním hluboce milující člověka, ovšem Manon nedokáže žít bez peněz. Tato touha po penězích a řada nejrůznějších intrik, oba milence přivede k záhubě.

KOMPOZICE
Největší zásluhu na úspěších a oblibě Nezvalovi Manon má její téma, verš a v neposlední řadě také kompoziční výstavba. První obraz začíná sérii veršovaných replik, jež mají schéma villonské balady (Tato báseň je složená ze 4 strof. První 3 strofy se skládají ze 7-12 veršů, poslední strofa obsahuje poslání a má 4-6 veršů. Poslední verše v jednotlivých strofách se opakují jako refrén.a objevuje se v každém obraze dramatu. ) Anticipační příběh a jeho pozdější naplnění naznačují, že děj Nezvalovi hry má rytmický průběh. Žánrový rytmus se projevuje v podobě střídání veršovaného a prozaického textu. Kompozičním principem Nezvalovi Manon Lescaut je princip repetiční, který spočívá v opakování veršů, celé strofy a poslání. Dalším kompozičním principem je princip triadický, a to v podobě dvou milostných trojúhelníků. Nezvalo Manon Lescaut je také zarámována např. v prvním obraze odjíždějí studenti z Amiensu, v sedmém odjíždějí trestankyně do Ameriky. Repetiční princip, rytmus a výstavba obrazu pomocí villonské balady na sebe bezprostředně navazují, překrývají se a vzájemně se umocňují.

OBSAH DÍLA

I. OBRAZ
Příběh začíná v hostinci. Skupina mladých lidí oslavuje konec studia a rozjíždí se na prázdniny. Kromě dvou přátel Tibergeho a des Grieuxeho, kteří chtějí vstoupit do kláštera a zasvětit svůj život bohu. Následuje jejich rozhovor o tom, proč se dát na duchovní cestu. Tiberge tvrdí, že je chudý, nikdy neměl moc štěstí, a proto vidí duchovní stav jako jediné východisko hmotného zabezpečení. Připomíná zárověn, že des Grieux má daleko víc možností, je bohatý, krásný, má titul rytíře. Ale des Grieux je pevně rozhodnut následovat svého přítele. Když des Grieux platí v hostinci účet a rozmlouvá s hostinským, přijíždí dostavník. Z něj vystupuje krásná dívka, která rytíře okouzlí. Představí se mu jako Manon Lescaut a on se dozvídá, za jakým účelem Manon přijela. Rodiče ji posílají, aby se stala jeptiškou i proti své vůli. Rytíř jí to okamžitě začne rozmlouvat, lituje, že se nepotkali dřív a slibuje, že ji před vstupem do kláštera zachrání. Ubytuje Manon v hostinci.
Rytíř se svěřuje svému příteli, že se zamiloval a chce dívku unést. Tiberge s tím ovšem nesouhlasí a snaží se ho od jeho úsmyslů odradit. Des Grieux ho přemlouvá, aby se s Manon nejdříve setkal, a pak ji soudil.
V hostinci se ubytuje pan Duval. Rytíř vyznává Manon lásku. Společně plánují cestu do Paříže. Na chvíli ji opustí, aby zařídil potřebné věci pro odjezd. Pan Duval využívá setkání s Manon, začne se jí dvořit a daruje jí náhrdelník. Rytíř se vrací a chce Manon darovat svůj talisman pro štěstí, avšak uvidí, že už má na krku jiný šperk. Přiznává se mu, že jej dostala od staršího muže. Des Gruex žárlí a chápe to jako zradu.

II. OBRAZ - v pařížském bytě
V pronajatém pařížském bytě píše rytíř svému otci, chce se s ním smířit a požádat o svolení ke sňatku s Manon, jeho dopisy však zůstávají nedokončeny.
V době kdy je rytíř nepřítomen, navštíví Manon pan Duval. Opět se jí dvoří, žádá odměnu za svůj šperk, který jí svěřil, jsou však vyrušeni náhlým příchodem rytíře des Grieux. Rytíř vyzpovídá služku, aby se dozvěděl, proč tak dlouho neotvírala. Ta mu prozradí, že zde byl jistý pan Duval. Rytíř vstupuje do pokoje, vzápětí přichází Tiberge a varuje ho před zrádnou Manon. Des Grieux je zdrcen a rozhodne se opustit svou lásku. Posílá Tibergeho, aby vrátil Manon prstýnek a sdělil jí, že odchází do semináře v klášteře.

III. OBRAZ - před sakristií blízko vetešníka
Po čase navštíví Manon abbého des Grieux a žádá ho, aby ji pustil zpět do svého srdce, on však odmítá, ale nakonec slibům Manon podlehne. Utečou spolu z kláštera, u vetešníka vymění svou sutanu za světské oblečení a meč. Manon mu prozradí svůj plán. Pojedou spolu na venkov za panem Duvalem, on se bude vydávat za jejího mladšího bratra a tak budou mít zajištěnou střechu nad hlavou s pravidelným přísunem peněz.

IV. OBRAZ - v Duvalově bytě
Manon opět přijímá od Duvala peníze a šperky. Duvalovi představuje svého bratra.S příchodem Tibergeho na Duvalovo sídlo dojde k odhalení pravé identity Manonina bratra. Duval se cítí podveden a zesměšněn a slibuje pomstu.

V. OBRAZ - v jiném bytě
Tiberge přichází s nápadem seznámit rytíře s Duvalem mladším, který by se měl za ně přimluvit u svého otce a zajistit jim tak beztrestnost. Mezitím des Grieux zjišťuje od služky, že Manon se dvoří neznámý ctitel. Stane se však svědkem Manonina odmítnutí mladého šlechtice a uvěří, že se Manon polepšila. Do bytu vchází Duval mladší, omlouvá chování svého otce, nemůže se zdržet dlouho, ale při té příležitosti, zve Manon do divadla na operu. Ta jeho nabídku přijímá. Des Grieux tráví večer s Tibergem, když v tom se ozve zaklepání a vchází Modesta. Dívka přináší dopis od Manon, která vysvětluje, že není v divadle, ale v bytě u Duvala a Modestu mu posílají, aby ho potěšila. On to odmítá. Vyčítá Tibergemu, že všechno je jeho vina a může mu odpustit jedině tak, že vyláká Duvala z bytu.

VI. OBRAZ - v bytě Duvala syna
V bytě se des Grieux setkává s Manon, ta je jeho příchodem velmi překvapena. Slyší od něj výčitky, ale také odpuštění a vyznání lásky. Chtějí opustit byt. Po přečtení dopisu, který poslal Tiberge, změní názor a zůstávají přes noc. Je však potřeba zajistit, aby se Duval dlouho zdržel. O to se postará služebná a její přitel. Dojde k přepadení a Tiberge o tom běží informovat Duvala staršího. Ten vtrhne do bytu, kde nalézá Manon a des Grieuxeho. Nechá je oba zatknout, rytíř je později propuštěn, díky svému urozenému původu. Duval chce Manon poslat s poběhlicemi do Ameriky.

VII. OBRAZ - v přístavní krčmě v Havru
Na odjezd lodi do Mississippi, čekají u hostince v Havru. Manon si všimne člen výpravy Synelet a chce ji získat pro sebe.Velitel mu Manon slibuje. Za velitelem přichází Tiberge. Žádá úlevy a slušné zacházení s Manon a jejím průvodcem des Grieux. Manon je odpoutána od ostatních žen a rytíř se o nemocnou Manon pečlivě stará. Ta blouzní a vzpomíná na dětství. Velitel odmítá oddat milence. Ti si vzájemně vyznají lásku a Manon, smířená a šťastná, umírá.

CHARAKTERISTIKA POSTAV

Rytíř des Grieux - mladík pocházející z urozené rodiny, je rytířem maltézského řádu a touží se stát abbém. Je velmi naivní a o světě má velké iluze. Krásná Manon mu natolik zamotá hlavu, že zapomene na svůj dosavadní studentský život a rozhodne se žít věrně po jejím boku.

Manon Lescaut - teprve šestnáctiletá velmi půvabná dívka, která si je svých předností plně vědoma. Díky své naivitě, kráse a vypočítavosti si dokáže naklonit kteréhokoli muže. Když se zamiluje do rytíře, žádá od něj pouze věrnost srdce, což je pro rytíře málo. Manon nadevše zbožňuje přepych, který získává tak, že klame své nápadníky.

Tiberge - velmi blízký přítel rytíře des Grieux ze studií, který se stává abbém a plní své poslání. Chrání svého přítele, protože si je vědom jeho nerozvážnosti a pomatením z lásky. Tiberge chce dovést des Grieuxe na správnou cestu a snaží se ho přesvědčit, aby se vrátil do kláštera a k tomu používá nejrůznější intriky. Když ale vidí, že jediným smyslem rytířova života je Manon, snaží se této nešťastné dvojici pomoci.

Marcela - služka Manon, která se nejvíce ze všeho bojí, že kvůli lhaní zoškliví. Chodí proto donášet na svoji paní a vyzradí rytíři všechny její milostné avantýry.
Pan Duval - prokurátor soudního dvora, kterého Manon poblázní natolik, že jí dává peníze a drahé šperky, aby se vetřel do její přízně. Pan Duval je první Manonin milenec, se kterým dívka podvede ubohého des Grieuxe.

JAZYK
Kniha je psána ve verších jako divadelní hra. Nezval zdůrazňuje jazykovou stránku verše, velmi dbá na kvalitu češtiny, což bylo důležité v době válečného poněmčování. Téměř celý text je napsán v dialogu v přímé řeči a pouze scénické poznámky, popis a úvod obrazů jsou napsány v próze, verše jsou melodické, plynule na sebe navazují, a přesto neztrácejí na smysluplnosti.

ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA

,,Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon u Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu..."

V temné válečné době vznikla Nezvalova básnická oslava milostného zaslíbení, ale především oslava české řeči, jejího výrazového bohatství, kouzelné hudebnosti. Právě český jazyk se stal symbolem nezdolnosti národa.

OSOBNÍ NÁZOR
S jednáním postav a vyústěním příběhu jsem se příliš neztotožnila. Ráda bych však v budoucnu zhlédla dramatizaci tohoto díla.



Pýcha a předsudek

25. února 2012 v 22:28 | Kristýna K. |  °°Čtenářský deník°°
Pýcha a předsudek

Jane Austenová

AUTOR
Jane Austenová byla anglická spisovatelka, žijící na přelomu 18. a 19. století. Je považována za zakladatelku moderního románu v anglické literatuře. Vyrůstala na anglickém venkově ve středostavovské rodině. Právě toto prostředí se odrazilo i v její tvorbě. Dlouho se nemohla jako autorka prosadit. V její době se ženy spíše staraly o domácnost a jen malé množství z nich projevovalo nějaké umělecké ambice. Za svého života vydala anonymně 6 románů: Rozum a cit, Pýcha a předsudek, Emma, Mansfieldské panství, Opatství Northanger, Anna Eliotová. Skutečné jméno autorky se čtenáři dozvěděli až po její smrti. Nadčasovost jejího díla však byla plně doceněna až ve 20. století.

TÉMA
Pýcha a předsudek je autorčin nejslavnější román. Jedná se tedy o dílo prozaické. V knize se objevuje hlavní dějová linie, která popisuje vztahy mezi předními protagonisty, a je přerušována řadou dalších epizod.Autorka nás porstřednictvím hlavních postav seznamuje s ideály, hodnotami a životním stylem Anglie na počátku 19.století. Děj románu vypráví o vztazích mezi lidmi, kteří nestojí na stejných příčkách společenského žebříčku.Hlavním cílem lidí bylo uzavřít výhodný sňatek a dobře působit ve společnosti.
Autorka opovrhuje sňatky z rozumu a bez lásky a vysmívá se pošetilosti a marnivosti, což byly časté rysy tehdejší doby.
Hlavní hrdinka Elizabeth žije v prostředí, které uznává majetek a společenské postavení. Ona sama má ovšem jiné priority. Na svou dobu je velmi emancipovaná s troufalými, pro společnost někdy až zarážejícími, názory. Odmítá se podřídit dobovým zásadám a zvyklostem.

KOMPOZICE
V románu jsou často používány dialogy plné ironických poznámek, někdy i bez uvozovacích znamének. Vyprávěcí postup je seřazen chronologicky bez významných odboček. Příběh je psán v er- formě. Popisné pasáže jsou omezeny na minimum. Dobově oblíbené pojetí přírody je nahrazeno lidskými myšlenkami a city.

OBSAH DÍLA
Pan Bennet je moudrý člověk, který vše bere s nadhledem a rád si utahuje ze své ženy, která nepochytila příliš rozumu. Když paní Bennetová zjistí, že se do sousedství přistěhoval bohatý mladík, pan Bingley, považuje za svou povinnost zajistit alespoň pro některou ze svých dcer tolik výhodný sňatek. Bingley se skutečně zamiluje do Jane, nejstarší z pěti sester.
Pan Bingley ovšem nepřijel sám. Doprovázejí ho jeho sestry a věrný přítel Darcy. Jeho společníkům se ale nelíbí počínající vztah mezi ním a Jane, proto se snaží tento mladý pár lstí rozdělit.
O druhorozenou Elizabeth projeví zájem její bratranec Collins, odpuzující jak chováním, tak i vzhledem. Elizabeth jeho nabídku, vědoma si své ceny, i přes matčino naléhání odmítá.
Na druhou stranu, aniž by si to přiznala, se velmi sblíží s panem Darcym, který jí z počátku uráží a opovrhuje jí. Zanedlouho se do ní však zamiluje a požádá ji o ruku. Elizabeth ho však odmítne, protože si o něm myslí jen to nejhorší. Je si jistá tím, že Darcy stojí za rozpadem vztahu mezi Jane a Bingleym. Také ho obviňuje za mnohá příkoří, které způsobil jejímu příteli Wickhamovi.
Nakonec se vše urovná, Elizabeth odhodí veškeré své předsudky vůči Darcymu. Pozná také, že Wickam je zlý, sobecký a vypočítavý. Zláká její nejmladší sestru Lydii, aby s ním uprchla a slibuje jí, že si ji vezme. To ovšem v plánu vůbec nemá.
Darcy se zachová jako pravý gentleman a přesvědčí Wickhama k svatbě, zaplatí mu povýšení ve vojenském pluku a vyplatí mu peníze, které si žádá.
Darcy dá znovu dohromady Bingleyho a Jane. Uvědomí si svou pýchu a i přes nelibost vyšší společnosti požádá Elizabeth znovu o ruku, ta ho tentokrát vyslechne, protože z její nenávisti se postupně stala láska.
Paní Bennetová je spokojená a její starostí je teď zajistit sňatek posledním dvěma dcerám.

CHARAKTERISTIKA POSTAV

ELIZABETH BENNETOVÁ - je přímá, inteligentní, tvrdohlavá a temperamentní dívka se smyslem pro humor. Ráda pozoruje lidi kolem sebe a zkoumá jejich povahy. Občas se stydí za chování své matky a mladších sester. Nejvíc si pak rozumí s Jane. S Elizabeth se
ztotožňuje i J. Austenová.

PAN DARCY - Z počátku se jeví jako arogantní, bezcitný, nepřístupný, chytrý muž. Později však zjišťujeme, že je to gentleman nejen citlivý, ale i velmi vnímavý.

JANE BENNETOVÁ - krásná, chytrá, milá dívka, která si o nikom nemyslí nic špatného. Na každý problém se dívá optimisticky. Ovšem nedokáže naplno projevovat své city a to jí také zkomplikuje její vztah k Bingleymu.

PAN BINGLEY - Jeví se jako bohatý, ideální partner. Boužel je velmi naivní a nechá se snadno ovlivnit názory svých přátel.

JAZYK
Autorka používá výrazové prostředky, které upoutají čtenářovu pozornost k přemýšlivému vnímání díla. Objevuje se zde velké množství synonym, často se vyskytují i archaismy. Román je psán spisovným jazykem, a přestože zde chybí rychlý dějový spád, se dílo dobře čte.

ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA
" Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí."

Právě hrdost a pýcha se objevuje v rozhovorech mezi Elizabeth a Darcym. Jejich konverzace je z počátku útočná, později má rozpačitý charakter a v závěru se projevuje jejich vzájemná náklonnost.

OSOBNÍ NÁZOR
Kniha mě velmi zaujala, především proto, že autorka kombinuje romantiku s ironií. Překvapilo mě, jak Jane Austenová předběhla svou dobu téměř o století dopředu. Kniha dává čtenáři neomezenou možnost rozvíjet fantazii. Velmi se mi líbilo i filmové zpracování z roku 2005, které se opravdu vydařilo a zachytilo i mé oblíbené pasáže z knihy.

POUŽITÁ LITERATURA
Radoslav Nenadál, Umění ironické miniatury. In: Jane Austenová, Pýcha a předsudek.Praha, Odeon 1974
Vladimír Prokop, Teorie literatury. Sokolov, O.K. - Soft 2005
Vladimír Macura a kol., Slovník světových literárních děl. Praha, Odeon 1989




Louka přání

25. února 2012 v 12:57 | Kristýna K. |  °°Poezie°°

Louka přání

Běžím po louce přání,
po louce tajných přání a snů,
úsměvu se nebráním,
když vcházím do dalších dnů.

Do konce hodiny zbývá,
do konce hodiny zbývá minut pár,
budík se neusmívá,
je konec kouzel a čar.

Když spím, svět se promění,
já žiju v domnění,
že motýl jsem
Pokud spím, nic se nezmění,
tady na zemi,
čeká mě další, další den.

Večer, když už se šeří,
když se šeří, měsíc vychází,
tomu, kdo na louku věří,
tomu nic neschází.

Když spím, svět se promění,
já žiju v domnění,
že motýl jsem
Pokud spím, nic se nezmění,
tady na zemi,
čeká mě další, další den.


Běžím po louce přání...


Věci, co neříkám

24. října 2011 v 15:41 | Kristýna K. |  °°Poezie°°

Věci, co neříkám

Nevěřím vlastním očím,
když se k tobě otočím,
snažím sechovat normálně,
mý srdce to však nezvládne.

Proč se tolik červenám,
co to k čertu znamená?
Hledám a nencházím,
slova v mý hlavě prázdný.

Jsem trochu neklidná,
snažím se být perfektní,
věta pro mě je složitá,
tak se prosím nelekni.

Kdybych mohla co chci říct,
jen pár řádků, možná víc.
Být jen s tebou každý den,
tak si žiju aspoň sen.
Kdybych mohla co chci říct,
chci jen tebe a nic víc.
Být tebou tak se uleknu,
jsou věci, co dvakrát neřeknu.

V hlavě mám milion hlasů,
že je to pro mě ztráta času,
jaký význam pro tebe má,
vlastně so si myslím já?
Uhýbám tvýmu pohledu,
bojím, se že to nesvědu.
Bojím se, že čas mařím,
přitom jak se snažím dál.

Co se děje s mým jazykem,
ta slova náhle vyšla ven.
Koktám a zadrhávám,
mám tě vážně ráda,
čím dál tím víc.

Jsem trochu neklidná,
snažím se být perfektní,
věta pro mě je složitá,
tak se prosím nelekni.

Kdybych mohla co chci říct,
jen pár řádků, možná víc.
Být jen s tebou každý den,
tak si žiju aspoň sen.
Kdybych mohla co chci říct,
chci jen tebe a nic víc.
Chci život se sny kam utíkám,
jdu dál s věcmi, co neříkám.



Kam dál