Únor 2012

KRISTÝNA - písničkářka

28. února 2012 v 16:09 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°

Jsem písničkářka Kristýna. Víceméně všechny básničky, co jsou na blogu, jsou ve skutečnosti texty k mým písničkám :)
Více informací získáte, když kliknete na obrázek:) Objeví se Vám mé FB stránky, kde si můžete poslechnout mou tvorbu:)

Manon Lescaut

28. února 2012 v 11:58 | Kristýna K. |  °°Čtenářský deník°°
Manon Lescaut

Vítězslav Nezval

AUTOR
Legenda českého písemnictví 20. století, básník, prozaik, dramatik i překladatel, autor esejů a knih pro děti. K základním rysům Nezvalových textů patří věčný optimismus, chuť do života. Tvořil lehce, hravě, měl smysl pro rytmiku a hudebnost verše. Dokázal experimentovat s básnickými formami a jazykem. Důležitým momentem v jeho tvorbě byl kontakt s moderní evropskou literaturou, zejména osobní vztahy s francouzskými surrealistickými autory. Literární tvorba se ubírala v souladu s evropskými avantgardními literárními tendencemi. Nejvýznamnější skladbou poetistického období je báseň Edison, která je oslavou vynálezce a tvořivé práce dávající životu smysl. Nezvalova geniální schopnost experimentovat s jazykem, hravá fantazie a především lehkost daly vzniknout sbírkám Praha s prsty deště, Žena v množném čísle (zvýrazněno podvědomí, verš zbaven rýmu). V období okupace vydává sbírku Matka naděje. Po osvobození nedosahuje Nezvalova tvorba úrovně z meziválečného období. Bezvýhradně přitakával komunistickému totalitnímu režimu (sbírky toho období Stalin a Zpěv míru). V dramatické tvorbě zaznamenala úspěch milostná komedie Milenci z kiosku a veršované drama Manon Lescaut. Pro děti napsal knížku Anička skřítek a Slaměný Hubert.

TÉMA
Jedná se o veršované drama o sedmi obrazech inspirované románem A. F. Prévosta Manon Lescaut. Nezval zbožňoval Prévostův román už od mládí, a proto se rozhodl, že ho převede do veršů a naší mateřštiny. Odehrává se na různých místech ve Francii v době 18. století. Zachycuje zde citové prožitky půvabné Manon a chudého rytíře des Grieux. Manon dychtivá přepychu a flirtu, přijímá dary a obdiv bohatých Duvalů a naivně si myslí, že tím pomáhá svému chudému rytíři. Autorv tomto díle staví v protiklad obrovskou lásku a chamtivost po penězích. Des Grieux je ztělesněním hluboce milující člověka, ovšem Manon nedokáže žít bez peněz. Tato touha po penězích a řada nejrůznějších intrik, oba milence přivede k záhubě.

KOMPOZICE
Největší zásluhu na úspěších a oblibě Nezvalovi Manon má její téma, verš a v neposlední řadě také kompoziční výstavba. První obraz začíná sérii veršovaných replik, jež mají schéma villonské balady (Tato báseň je složená ze 4 strof. První 3 strofy se skládají ze 7-12 veršů, poslední strofa obsahuje poslání a má 4-6 veršů. Poslední verše v jednotlivých strofách se opakují jako refrén.a objevuje se v každém obraze dramatu. ) Anticipační příběh a jeho pozdější naplnění naznačují, že děj Nezvalovi hry má rytmický průběh. Žánrový rytmus se projevuje v podobě střídání veršovaného a prozaického textu. Kompozičním principem Nezvalovi Manon Lescaut je princip repetiční, který spočívá v opakování veršů, celé strofy a poslání. Dalším kompozičním principem je princip triadický, a to v podobě dvou milostných trojúhelníků. Nezvalo Manon Lescaut je také zarámována např. v prvním obraze odjíždějí studenti z Amiensu, v sedmém odjíždějí trestankyně do Ameriky. Repetiční princip, rytmus a výstavba obrazu pomocí villonské balady na sebe bezprostředně navazují, překrývají se a vzájemně se umocňují.

OBSAH DÍLA

I. OBRAZ
Příběh začíná v hostinci. Skupina mladých lidí oslavuje konec studia a rozjíždí se na prázdniny. Kromě dvou přátel Tibergeho a des Grieuxeho, kteří chtějí vstoupit do kláštera a zasvětit svůj život bohu. Následuje jejich rozhovor o tom, proč se dát na duchovní cestu. Tiberge tvrdí, že je chudý, nikdy neměl moc štěstí, a proto vidí duchovní stav jako jediné východisko hmotného zabezpečení. Připomíná zárověn, že des Grieux má daleko víc možností, je bohatý, krásný, má titul rytíře. Ale des Grieux je pevně rozhodnut následovat svého přítele. Když des Grieux platí v hostinci účet a rozmlouvá s hostinským, přijíždí dostavník. Z něj vystupuje krásná dívka, která rytíře okouzlí. Představí se mu jako Manon Lescaut a on se dozvídá, za jakým účelem Manon přijela. Rodiče ji posílají, aby se stala jeptiškou i proti své vůli. Rytíř jí to okamžitě začne rozmlouvat, lituje, že se nepotkali dřív a slibuje, že ji před vstupem do kláštera zachrání. Ubytuje Manon v hostinci.
Rytíř se svěřuje svému příteli, že se zamiloval a chce dívku unést. Tiberge s tím ovšem nesouhlasí a snaží se ho od jeho úsmyslů odradit. Des Grieux ho přemlouvá, aby se s Manon nejdříve setkal, a pak ji soudil.
V hostinci se ubytuje pan Duval. Rytíř vyznává Manon lásku. Společně plánují cestu do Paříže. Na chvíli ji opustí, aby zařídil potřebné věci pro odjezd. Pan Duval využívá setkání s Manon, začne se jí dvořit a daruje jí náhrdelník. Rytíř se vrací a chce Manon darovat svůj talisman pro štěstí, avšak uvidí, že už má na krku jiný šperk. Přiznává se mu, že jej dostala od staršího muže. Des Gruex žárlí a chápe to jako zradu.

II. OBRAZ - v pařížském bytě
V pronajatém pařížském bytě píše rytíř svému otci, chce se s ním smířit a požádat o svolení ke sňatku s Manon, jeho dopisy však zůstávají nedokončeny.
V době kdy je rytíř nepřítomen, navštíví Manon pan Duval. Opět se jí dvoří, žádá odměnu za svůj šperk, který jí svěřil, jsou však vyrušeni náhlým příchodem rytíře des Grieux. Rytíř vyzpovídá služku, aby se dozvěděl, proč tak dlouho neotvírala. Ta mu prozradí, že zde byl jistý pan Duval. Rytíř vstupuje do pokoje, vzápětí přichází Tiberge a varuje ho před zrádnou Manon. Des Grieux je zdrcen a rozhodne se opustit svou lásku. Posílá Tibergeho, aby vrátil Manon prstýnek a sdělil jí, že odchází do semináře v klášteře.

III. OBRAZ - před sakristií blízko vetešníka
Po čase navštíví Manon abbého des Grieux a žádá ho, aby ji pustil zpět do svého srdce, on však odmítá, ale nakonec slibům Manon podlehne. Utečou spolu z kláštera, u vetešníka vymění svou sutanu za světské oblečení a meč. Manon mu prozradí svůj plán. Pojedou spolu na venkov za panem Duvalem, on se bude vydávat za jejího mladšího bratra a tak budou mít zajištěnou střechu nad hlavou s pravidelným přísunem peněz.

IV. OBRAZ - v Duvalově bytě
Manon opět přijímá od Duvala peníze a šperky. Duvalovi představuje svého bratra.S příchodem Tibergeho na Duvalovo sídlo dojde k odhalení pravé identity Manonina bratra. Duval se cítí podveden a zesměšněn a slibuje pomstu.

V. OBRAZ - v jiném bytě
Tiberge přichází s nápadem seznámit rytíře s Duvalem mladším, který by se měl za ně přimluvit u svého otce a zajistit jim tak beztrestnost. Mezitím des Grieux zjišťuje od služky, že Manon se dvoří neznámý ctitel. Stane se však svědkem Manonina odmítnutí mladého šlechtice a uvěří, že se Manon polepšila. Do bytu vchází Duval mladší, omlouvá chování svého otce, nemůže se zdržet dlouho, ale při té příležitosti, zve Manon do divadla na operu. Ta jeho nabídku přijímá. Des Grieux tráví večer s Tibergem, když v tom se ozve zaklepání a vchází Modesta. Dívka přináší dopis od Manon, která vysvětluje, že není v divadle, ale v bytě u Duvala a Modestu mu posílají, aby ho potěšila. On to odmítá. Vyčítá Tibergemu, že všechno je jeho vina a může mu odpustit jedině tak, že vyláká Duvala z bytu.

VI. OBRAZ - v bytě Duvala syna
V bytě se des Grieux setkává s Manon, ta je jeho příchodem velmi překvapena. Slyší od něj výčitky, ale také odpuštění a vyznání lásky. Chtějí opustit byt. Po přečtení dopisu, který poslal Tiberge, změní názor a zůstávají přes noc. Je však potřeba zajistit, aby se Duval dlouho zdržel. O to se postará služebná a její přitel. Dojde k přepadení a Tiberge o tom běží informovat Duvala staršího. Ten vtrhne do bytu, kde nalézá Manon a des Grieuxeho. Nechá je oba zatknout, rytíř je později propuštěn, díky svému urozenému původu. Duval chce Manon poslat s poběhlicemi do Ameriky.

VII. OBRAZ - v přístavní krčmě v Havru
Na odjezd lodi do Mississippi, čekají u hostince v Havru. Manon si všimne člen výpravy Synelet a chce ji získat pro sebe.Velitel mu Manon slibuje. Za velitelem přichází Tiberge. Žádá úlevy a slušné zacházení s Manon a jejím průvodcem des Grieux. Manon je odpoutána od ostatních žen a rytíř se o nemocnou Manon pečlivě stará. Ta blouzní a vzpomíná na dětství. Velitel odmítá oddat milence. Ti si vzájemně vyznají lásku a Manon, smířená a šťastná, umírá.

CHARAKTERISTIKA POSTAV

Rytíř des Grieux - mladík pocházející z urozené rodiny, je rytířem maltézského řádu a touží se stát abbém. Je velmi naivní a o světě má velké iluze. Krásná Manon mu natolik zamotá hlavu, že zapomene na svůj dosavadní studentský život a rozhodne se žít věrně po jejím boku.

Manon Lescaut - teprve šestnáctiletá velmi půvabná dívka, která si je svých předností plně vědoma. Díky své naivitě, kráse a vypočítavosti si dokáže naklonit kteréhokoli muže. Když se zamiluje do rytíře, žádá od něj pouze věrnost srdce, což je pro rytíře málo. Manon nadevše zbožňuje přepych, který získává tak, že klame své nápadníky.

Tiberge - velmi blízký přítel rytíře des Grieux ze studií, který se stává abbém a plní své poslání. Chrání svého přítele, protože si je vědom jeho nerozvážnosti a pomatením z lásky. Tiberge chce dovést des Grieuxe na správnou cestu a snaží se ho přesvědčit, aby se vrátil do kláštera a k tomu používá nejrůznější intriky. Když ale vidí, že jediným smyslem rytířova života je Manon, snaží se této nešťastné dvojici pomoci.

Marcela - služka Manon, která se nejvíce ze všeho bojí, že kvůli lhaní zoškliví. Chodí proto donášet na svoji paní a vyzradí rytíři všechny její milostné avantýry.
Pan Duval - prokurátor soudního dvora, kterého Manon poblázní natolik, že jí dává peníze a drahé šperky, aby se vetřel do její přízně. Pan Duval je první Manonin milenec, se kterým dívka podvede ubohého des Grieuxe.

JAZYK
Kniha je psána ve verších jako divadelní hra. Nezval zdůrazňuje jazykovou stránku verše, velmi dbá na kvalitu češtiny, což bylo důležité v době válečného poněmčování. Téměř celý text je napsán v dialogu v přímé řeči a pouze scénické poznámky, popis a úvod obrazů jsou napsány v próze, verše jsou melodické, plynule na sebe navazují, a přesto neztrácejí na smysluplnosti.

ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA

,,Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon u Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu..."

V temné válečné době vznikla Nezvalova básnická oslava milostného zaslíbení, ale především oslava české řeči, jejího výrazového bohatství, kouzelné hudebnosti. Právě český jazyk se stal symbolem nezdolnosti národa.

OSOBNÍ NÁZOR
S jednáním postav a vyústěním příběhu jsem se příliš neztotožnila. Ráda bych však v budoucnu zhlédla dramatizaci tohoto díla.



Pýcha a předsudek

25. února 2012 v 22:28 | Kristýna K. |  °°Čtenářský deník°°
Pýcha a předsudek

Jane Austenová

AUTOR
Jane Austenová byla anglická spisovatelka, žijící na přelomu 18. a 19. století. Je považována za zakladatelku moderního románu v anglické literatuře. Vyrůstala na anglickém venkově ve středostavovské rodině. Právě toto prostředí se odrazilo i v její tvorbě. Dlouho se nemohla jako autorka prosadit. V její době se ženy spíše staraly o domácnost a jen malé množství z nich projevovalo nějaké umělecké ambice. Za svého života vydala anonymně 6 románů: Rozum a cit, Pýcha a předsudek, Emma, Mansfieldské panství, Opatství Northanger, Anna Eliotová. Skutečné jméno autorky se čtenáři dozvěděli až po její smrti. Nadčasovost jejího díla však byla plně doceněna až ve 20. století.

TÉMA
Pýcha a předsudek je autorčin nejslavnější román. Jedná se tedy o dílo prozaické. V knize se objevuje hlavní dějová linie, která popisuje vztahy mezi předními protagonisty, a je přerušována řadou dalších epizod.Autorka nás porstřednictvím hlavních postav seznamuje s ideály, hodnotami a životním stylem Anglie na počátku 19.století. Děj románu vypráví o vztazích mezi lidmi, kteří nestojí na stejných příčkách společenského žebříčku.Hlavním cílem lidí bylo uzavřít výhodný sňatek a dobře působit ve společnosti.
Autorka opovrhuje sňatky z rozumu a bez lásky a vysmívá se pošetilosti a marnivosti, což byly časté rysy tehdejší doby.
Hlavní hrdinka Elizabeth žije v prostředí, které uznává majetek a společenské postavení. Ona sama má ovšem jiné priority. Na svou dobu je velmi emancipovaná s troufalými, pro společnost někdy až zarážejícími, názory. Odmítá se podřídit dobovým zásadám a zvyklostem.

KOMPOZICE
V románu jsou často používány dialogy plné ironických poznámek, někdy i bez uvozovacích znamének. Vyprávěcí postup je seřazen chronologicky bez významných odboček. Příběh je psán v er- formě. Popisné pasáže jsou omezeny na minimum. Dobově oblíbené pojetí přírody je nahrazeno lidskými myšlenkami a city.

OBSAH DÍLA
Pan Bennet je moudrý člověk, který vše bere s nadhledem a rád si utahuje ze své ženy, která nepochytila příliš rozumu. Když paní Bennetová zjistí, že se do sousedství přistěhoval bohatý mladík, pan Bingley, považuje za svou povinnost zajistit alespoň pro některou ze svých dcer tolik výhodný sňatek. Bingley se skutečně zamiluje do Jane, nejstarší z pěti sester.
Pan Bingley ovšem nepřijel sám. Doprovázejí ho jeho sestry a věrný přítel Darcy. Jeho společníkům se ale nelíbí počínající vztah mezi ním a Jane, proto se snaží tento mladý pár lstí rozdělit.
O druhorozenou Elizabeth projeví zájem její bratranec Collins, odpuzující jak chováním, tak i vzhledem. Elizabeth jeho nabídku, vědoma si své ceny, i přes matčino naléhání odmítá.
Na druhou stranu, aniž by si to přiznala, se velmi sblíží s panem Darcym, který jí z počátku uráží a opovrhuje jí. Zanedlouho se do ní však zamiluje a požádá ji o ruku. Elizabeth ho však odmítne, protože si o něm myslí jen to nejhorší. Je si jistá tím, že Darcy stojí za rozpadem vztahu mezi Jane a Bingleym. Také ho obviňuje za mnohá příkoří, které způsobil jejímu příteli Wickhamovi.
Nakonec se vše urovná, Elizabeth odhodí veškeré své předsudky vůči Darcymu. Pozná také, že Wickam je zlý, sobecký a vypočítavý. Zláká její nejmladší sestru Lydii, aby s ním uprchla a slibuje jí, že si ji vezme. To ovšem v plánu vůbec nemá.
Darcy se zachová jako pravý gentleman a přesvědčí Wickhama k svatbě, zaplatí mu povýšení ve vojenském pluku a vyplatí mu peníze, které si žádá.
Darcy dá znovu dohromady Bingleyho a Jane. Uvědomí si svou pýchu a i přes nelibost vyšší společnosti požádá Elizabeth znovu o ruku, ta ho tentokrát vyslechne, protože z její nenávisti se postupně stala láska.
Paní Bennetová je spokojená a její starostí je teď zajistit sňatek posledním dvěma dcerám.

CHARAKTERISTIKA POSTAV

ELIZABETH BENNETOVÁ - je přímá, inteligentní, tvrdohlavá a temperamentní dívka se smyslem pro humor. Ráda pozoruje lidi kolem sebe a zkoumá jejich povahy. Občas se stydí za chování své matky a mladších sester. Nejvíc si pak rozumí s Jane. S Elizabeth se
ztotožňuje i J. Austenová.

PAN DARCY - Z počátku se jeví jako arogantní, bezcitný, nepřístupný, chytrý muž. Později však zjišťujeme, že je to gentleman nejen citlivý, ale i velmi vnímavý.

JANE BENNETOVÁ - krásná, chytrá, milá dívka, která si o nikom nemyslí nic špatného. Na každý problém se dívá optimisticky. Ovšem nedokáže naplno projevovat své city a to jí také zkomplikuje její vztah k Bingleymu.

PAN BINGLEY - Jeví se jako bohatý, ideální partner. Boužel je velmi naivní a nechá se snadno ovlivnit názory svých přátel.

JAZYK
Autorka používá výrazové prostředky, které upoutají čtenářovu pozornost k přemýšlivému vnímání díla. Objevuje se zde velké množství synonym, často se vyskytují i archaismy. Román je psán spisovným jazykem, a přestože zde chybí rychlý dějový spád, se dílo dobře čte.

ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA
" Hrdost se týká spíš toho, co si sami o sobě myslíme, pýcha toho, co si přejeme, aby si o nás mysleli druzí."

Právě hrdost a pýcha se objevuje v rozhovorech mezi Elizabeth a Darcym. Jejich konverzace je z počátku útočná, později má rozpačitý charakter a v závěru se projevuje jejich vzájemná náklonnost.

OSOBNÍ NÁZOR
Kniha mě velmi zaujala, především proto, že autorka kombinuje romantiku s ironií. Překvapilo mě, jak Jane Austenová předběhla svou dobu téměř o století dopředu. Kniha dává čtenáři neomezenou možnost rozvíjet fantazii. Velmi se mi líbilo i filmové zpracování z roku 2005, které se opravdu vydařilo a zachytilo i mé oblíbené pasáže z knihy.

POUŽITÁ LITERATURA
Radoslav Nenadál, Umění ironické miniatury. In: Jane Austenová, Pýcha a předsudek.Praha, Odeon 1974
Vladimír Prokop, Teorie literatury. Sokolov, O.K. - Soft 2005
Vladimír Macura a kol., Slovník světových literárních děl. Praha, Odeon 1989




Louka přání

25. února 2012 v 12:57 | Kristýna K. |  °°Poezie°°

Louka přání

Běžím po louce přání,
po louce tajných přání a snů,
úsměvu se nebráním,
když vcházím do dalších dnů.

Do konce hodiny zbývá,
do konce hodiny zbývá minut pár,
budík se neusmívá,
je konec kouzel a čar.

Když spím, svět se promění,
já žiju v domnění,
že motýl jsem
Pokud spím, nic se nezmění,
tady na zemi,
čeká mě další, další den.

Večer, když už se šeří,
když se šeří, měsíc vychází,
tomu, kdo na louku věří,
tomu nic neschází.

Když spím, svět se promění,
já žiju v domnění,
že motýl jsem
Pokud spím, nic se nezmění,
tady na zemi,
čeká mě další, další den.


Běžím po louce přání...