Květen 2012

Figurky

28. května 2012 v 8:42 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°
25.5. 2012 Znojmo


Snění

28. května 2012 v 8:39 | Kristýna K. |  °°KRISTÝNA-písničkářka°°

Kytice z pověstí národních

28. května 2012 v 8:26 | Kristýna K. |  °°Čtenářský deník°°

Kytice z pověstí národních

J.K. Erben


AUTOR
Karel Jaromír Erben byl český spisovatel žijící v 19.století. Narodil se v Miletíně v rodině "písmáků". Po absolvování gymnázia v Hradci Králové odešel studovat do Prahy filozofii a práva. Zajímal se také o českou a slovenskou historii. Přeložil také Nestorův Letopis ruský. Působil jako redaktor liberálních Pražských novin a časopisu Obzor. Snažil se přispět ke snahám českých vlastenců o srovnoprávnění s Němci a to především soustavnou a poctivou prací, která by posílila národní sebevědomí a autoritu. Zasloužil se o lepší poznání české literatury, zejména té lidové. Cestoval po českém venkově a zachycoval původní vyprávění, písně a říkadla. Zároveň psal poezii ovlivněnou lidovými pověstmi a bájemi. Postupně tak, po řadu let, vznikala sbírka balad - Kytice z pověstí národních. Vydal také lidové písně a pohádky v souborech Prostonárodní písně a říkadla či České pohádky.

TÉMA
Kytice je sbírka 13 balad. Erbenovo dílo bylo slavné již za jeho života a dodnes patří k nejčtenějším knihám české literatury, některé balady i zlidověly. Erben v Kytici tematicky oživoval převážně národní pověsti, opřené o lidovou slovesnost. Celý svět a lidské konání se mění v mýtus, ve kterém vládne zákon neodvratného Osudu, proti kterému se člověk nadarmo vzpírá, v boji s vyššími, nadpřirozenými silami vždycky podlehne. Každá z balad zachycuje význačný příběh ze života, vyjadřující v symbolech osudové drama lidí. Za jakýmkoli proviněním nutně následuje trest, často až neúměrný bezděčné vině. Každá balada se vyznačuje dějově dramatickým spádem a četnými dialogy, na malbu prostředí stačí obvykle jen několik veršů. Jednající postavy jsou načrtnuty jen úsporně a několika výraznými rysy. Jedná se o lyrickoepickou básnickou sbírku, ale vyskytují se zde i jiné žánry lidové epiky - pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně) nebo legenda (Záhořovo lože).


KOMPOZICE
Erben sbírku Kytice z pověstí národních uspořádal velmi promyšleně, jeho balady jsou svázané do pomyslného kruhu z jednotlivých květů - pověstí. U Erbena má slovo pověst širší význam, znamená každé lidové vyprávění, tedy i pohádku, legendu nebo pověru.
Celou sbírku zahajuje alegorický obraz zemřelé Matky vlasti, v závěru pak neméně vlastenecky promlouvá Věštkyně. Ostatních deset balad pak tvoří ve dvojicích navzájem tematicky podobný protějšek, sestavený od začátku a od konce sbírky.
V Pokladu a Dceřině kletbě hraje hlavní úlohu matčina vina. Ve Svatební košili a Vrbě ožívají bytosti, umrlý ženich a žena s dvojím životem. Polednice a Vodník přicházejí ze světa lidově pohádkové fantazie, aby rozvraceli štěstí lidí. O pohádky se opírají také Zlatý kolovrat a Záhořovo lože s důrazem na provinění. Volněji vedle sebe pak stojí uprostřed sbírky bez vzájemné souvztažnosti jenom Štědrý den a Holoubek. Vymykají se proto, že Erben původně zamýšlel, aby se Kytice místo ze 12 skladeb skládala ze 13 básní. Tak by Holoubek tvořil přirozený střed. Touto třináctou básní, která měla být protějškem Štědrého dne, měla být balada Svatojánská noc, zůstala však pouze v náčrtcích nedokončena.
Souměrná stavba Kytice byla porušena, když ve druhém vydání do ní Erben vložil baladu o Lilii s obdobným námětem jaký měla Vrba.

OBSAH

KYTICE
Matčina duše se vtělila do droboučkých fialových kvítků, které vyrostly na jejím hrobě. Sirotkům kvítky matku připomínají a nazvou je mateří-douška. Ve druhé části básně, autor z těchto kvítků váže kytici, přirovnává ji k pověstem, které posílá dalším generacím.


POKLAD
Vše začíná na Velký pátek. Žena pospíchá s dítětem do kostela, když v tom uvidí skálu s vchodem. Zvědavost jí nedá, a tak vstupuje dovnitř. Náchází se v sále, ve kterém se třpytí zlato, stříbro a jiné drahé kovy. Zatouží po bohatství a nabírá si plné kapsy stříbra a zlata, tak že neunese své dítě. Dítě pláče a volá matku. Ta ho utěšuje, že se pro něj vrátí a dá mu do ruček dvě mince na hraní. Poklad chce odnést domů, ale ten se promění v kamení a hlínu. Žena si v tu chvíli vzpomene na dítě a utíká pro něj. Jaké strašné zjištění, vchod do skály byl uzavřen. Matka je zoufalá, celý rok hledá dítě a modlí se za něj. Po roce na Velký pátek jde žena opět na stejné místo. Najde skálu a v ní vchod. Poklad jí ovšem vůbec nezajímá, hledá své dítě. Když jej najde, vezme ho a utíká s ním domů. Doma zjistí, že dítě drží v ručce dvě mince, které mu tehdy dala na hraní.


SVATEBNÍ KOŠILE
Jedné noci se dívka modlí za svého milého, který odešel do ciziny. Žádá buď jeho návrat nebo svou smrt, což je rouhání. Dívka na něj čeká již tři roky a košile, co měla ušít, dávno leží na dně truhly.V tu chvíli někdo zaťuká na okno. Je přesvědčená, že je to její milý, který jí slibuje, že se ještě tu noc vezmou.Dívka souhlasí a jde. S sebou si bere modlící knížky, růženec, zlatý křížek a ušité košile. To vše musí po cestě zahodit, na rozkaz svého milého, kromě košilí. Po cestě se vyptává, v jakém stavení žije, jací jsou jeho rodiče, do té doby než uvidí kostel a hřbitov. Její noční host po ní chce, aby přeskočila zeď hřbitova. Dívka navrhne, ať jí prvně ukáže cestu. Využije jeho nepozornosti, běží se schovat do márnice a zavře za sebou závoru. Kostlivec žádá umrlce o její vydání, ale dívka se začne modlit k bohu a tím je spasena. Ráno ji najdou vyděšenou v márnici a na hrobech leží cáry bílých košil.


POLEDNICE
Dítě zlobí, a tak mu matka pohrozí polednicí. Jenže hrozba se stane skutečností. Polednice se zjeví ve dvěřích a žádá díťě. Matka je k smrti vyděšená, tiskne k sobě dítě tak silně, že ho dusí. Odbíjí poledne, otec se vrací domů, matku ještě vzkřísí, ale dítě je již mrtvé. A to je pro matku největší trest.


ZLATÝ KOLOVRAT
Když se král vrací z lovu, zastaví u jedné chaloupky a žádá o trochu vody. Z chaloupky vyjde překrásná dívka-Dornička, nabídne králi džbán vody a usedá ke svému kolovratu. Král je okouzlen, okamžitě se do ní zamiluje a chce si ji vzít za ženu. Druhý den král přijíždí znovu ke stavení a žádá matku o ruku její nevlastní dcery.Ta mu ale nabízí svou vlastní. To král odmítá. Nakonec souhlasí, že mu Dorničku přivede na hrad. Macecha ji ráno budí, s tím ať se pěkně ustrojí, že na ni manžel čeká.
Po cestě Doru macecha spolu se svou dcerou zavraždí. Zbaví ji končetin a očí. Nevlastní sestra se vydává za Dorničku. Nic netušící král ji pojme za svou ženu. Brzy ale musí do války a nechává svou manželku doma s tím, aby se věnovala předení.
V té době nachází stařík v lese tělo Dorničky a posílá synka, aby prodal na hradě zlatý kolovrat, přeslici a kužel. A to vše jen za nohy, ruce a oči. Královna vše chce, a tak vše vymění za to, co si chlapec žádá. Stařík, s pomocí živé vody, přivádí Dorničku opět k životu. Král se vrací z boje, po příjezdu chce, aby jeho žena předla na kolovratu. Kolovrat však začne zpívat divnou píseň a král se dozvídá celou pravdu. Ihned se vydává hledat Dorničku. Když ji najde koná se svatba. Macechu s nevlastní sestrou král potrestá stejně tak, jak naložily s Dorničkou.


ŠTĚDRÝ VEČER
Dvě děvčata - Hana a Marie, se chtějí dozvědět, co je čeká v budoucnosti. Vydávají se o štědrovečerní půlnoci k jezeru, kde odsekají ledy a nahlédnou do vody. Hana uvidí svého milého Václava, Marie uvidí kostel a černou rakev. Obojí se splnilo. Do roka chyběly ve vesnici obě. Hana se vdala a Marie zemřela.


HOLOUBEK
Vdova se prochází kolem hřbitova a pláče pro svého manžela. Potkává však jiného muže, který jí žádá o ruku a ona si ho zanedlouho vezme. Za tři roky sedí u hrobu jejího bývalého manžela holoubek a zpívá píseň o vině té ženy. Ta vinu neunese a skočí do vody. Její tělo vytáhnou, ale není pohřbena důstojně. Jen pod velkým kamenem.


ZÁHOŘOVO LOŽE
Mladý poutník na své cestě narazí v lese na Záhoře, který vraždí pocestné. Mladík tvrdí, že si jde do pekla pro svou duši. Záhoř ho pustí s podmínkou, že mu popíše, jak to v pekle vypadá. Po nějakém čase se poutník vrací a popisuje jaké hrůzné mučící nástroje v pekle mají, hlavně popisuje pekelné lože - Záhořovo. Loupežník se vyleká a ptá se, co může udělat pro to, aby peklu unikl. Poutník mu přikáže, ať si klekne ke skále, modlí se a činí po zbytek života pokání. Na hlad a žízeň nehledě. O spoustu let později se už starý poutník vrací k Záhořovi, ze kterého je starý ztrouchnivělý pařez střežící jabloň, kterou poutník zasadil. Záhořovi se dostane odpuštění, rozpadne se v popel. I starý poutník může, po naplnění své pozemské pouti, zemřít. Oba tak unikli peklu.


VODNÍK
Dívka se chystá, že půjde prát prádlo do jezera. Matka ji varuje, aby nikam nechodila, že měla v noci zlé sny. Dcera matku neuposlechne. Sotva však smočí první šátek, lávka se s ní prolomí. Vodník ji pojme za svou ženu, ona mu porodí syna. Dívka prosí, aby mohla ještě naposled vidět svou matku. Vodník nakonec souhlasí s podmínkou, že nesmí nikoho obejmout a před klekáním se musí vrátit zpět do jezera. Pro jistotu si u sebe Vodník nechává dítě. Dcera s matkou se vítají, po klekání volá Vodník svou ženu, ať se vrátí. Matka ji ovšem nechce pustit a řekne mu, ať dítě donese na práh. On ho na práh přinese, ale mrtvé, jako trest, že jeho žena nesplnila slib.


VRBA
Žena je přes den plna života, v noci ale žije ve vrbě a její tělo je studené a nehybné. Její muž se jde proto poradit s babkou, která mu tajemství ženy prozradí. Rozhodl se, že vrbu pokácí, aby jeho žena žila ve dne i v noci. Když jde zpátky domů, lidé mu oznámí, že jeho žena zemřela z ničeho nic při práci, jako by byla podťata, ohlížejíc se po svém dítěti.Muž lituje svého činu a ptá se, co může udělat. Vrba mu tiše radí, aby jeden proutek zasadil a z kmene udělal kolébku pro synka. Jedině tak bude jeho matka pořád s ním a když chlapec vyroste, bude chodit dělat z vrbových proutků píšťalky a tak bude s matkou rozmlouvat.


LILIE
Panna si přeje být pochována v lese. Za tři roky na jejím hrobě kvete vřes a také vzácný květ lilie. Jednoho dne se vydává král na lov. Už chce vystřelit ze svého luku, když v tom si všimne bílé lilie. Přikáže svému sluhovi, aby lilie vykopal, dopravil na zámek a staral se o ni, jak nejlépe dovede. Panna v noci ožije, král ji požádá o ruku a ona mu porodí syna. Pak ale král musí odjet a přenechá péči své matce. Ta ovšem jeho ženu nemá vůbec ráda a nechá lilii uvadnout. Když se král vrátí a zjistí, co matka provedla. Přeje své matce takové hoře, které způsobila ona jemu.


DCEŘINA KLETBA
Matka hovoří s dcerou. Dcera se jí přiznává, že zabila své dítě a matka se ptá, jak hodlá svou chybu napravit. Dcera se rozhodne, že se nechá za svůj čin pověsit. Svému milému vzkazuje požehnání a aby nikdy neměl klid na duši. A své matce odkazuje kletbu za to, že jí nechávala volnost.


VĚŠTKYNĚ
Jediná balada, která nemá pevně daný konec. Jedná se o proroctví a víru věštkyně v budoucnost českého národa.

POSTAVY
Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou. Postavy žen jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek.


JAZYK
Jazyk je spisovný, bohatý a plně využívá prostředků češtiny 19.století. Básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost. Řadu básnických prostředků zde zastupuje například zvukomalba, přirovnávání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky. Balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování.


ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA

"Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
milého z ciziny mi vrať-
aneb můj život náhle zkrať:
u něho život jarý květ-
bez něho však mě mrzí svět.
(Svatební košile)

Neměli bychom pomýšlet na sebevraždu, měli bychom si vážit života.


ZÁVĚR
K přečtení sbírky mě inspiroval film, ale četba této knihy předčila jeho filmové zpracování. Dílo se dobře čte pro rychlý dějový spád. Verše se snadno pamatují. V hudbě se Kyticí inspiroval například Antonín Dvořák nebo Zdeněk Fibich, jejichž skladby jsem si také poslechla.